fbpx

Archiv kategorií: Příspěvky pro rodiče

Velmi zajímavý článek, který pojmenovává nejen současné společenské trendy ve vztazích, ale zabývá se i problematikou rozvodů, péčí o potomky, schopnostmi se na věcech dohadovat i potřebou rozhodovat. Dobře zvládnout rozchod je dar, který se sice nepoštěstí každému, ale vždy se na něm může začít pracovat.

Rodinnými advokáty je často rodičům ve sporu doporučován režim výlučné péče jednoho rodiče a rozšířeného styku druhého rodiče, a to až na podíl 60:40 %. Tento podíl však může klidně být (asymetrickou) střídavou péčí. Ta se ale hůře prosazuje, když s ní jeden z rodičů nesouhlasí. Rodiče ale pozor! Rodič s rozšířeným stykem nevede s dítětem společně hospodařící domácnost, která je definována pro účely uplatnění slev a daňových zvýhodnění. Dále je tato společně hospodařící domácnost třeba pro nárok na dávky, nebo pro stanovení nezabavitelného minima v případě exekuce.

Pokud rodina není schopna za trvání soužití generovat úspory, měla by při plánování rozchodu počítat s tím, že po rozchodu se jí ještě zvýší povinné výdaj o výdaje na další domácnost. Příjmy se přesunou na stranu pečujícího rodiče s tím, že původně dosahovaný společný příjem obou rodičů se může snížit i o podstatné roční částky:

  • Sleva za umístění – 13 350 Kč
  • Daňové zvýhodnění na 1 dítě ve společně hospodařící domácnosti – 15 204 Kč
  • Daňové zvýhodnění na 2 dítě ve společně hospodařící domácnosti – 19 404 Kč
  • Daňové zvýhodnění na 3 a každé další dítě ve společně hospodařící domácnosti – 24 204 Kč
  • Sleva na manželku – 24 840 Kč

Když jsou děti malé, vyžadují péči. Ta ale nemusí být odpovídajícím způsobem zaplacena. Rozhodnutí mít děti je stále na rodičích a nemělo by se přenášet na stát a daňové poplatníky, kteří si své povinnosti řádně plní. Ekonomice se sice daří, ale pečovat o dvě malé děti s výživným několik tisíc měsíčně nemusí vždy stačit. Doba je rychlá, ženy jsou emancipované, ale stále muže potřebují.

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/proc-se-cesti-muzi-boji-zen_534988.html?fbclid=IwAR0yKfQxC38gK9I1HvQi2RPBXp7HW2GvLu-f7ydj6VBnujTiy2w9Q8bSdrk

Jako odborný člen Unie rodinných advokátů bych si dovolila upozornit na stanovisko ke střídavé péči, které bylo přijato v Praze dne 4. března 2018.

Doplňuji shrnutí současné situace.

K dnešnímu dni 20.9.2019 bohužel nenastala změna v legislativě, která by rodičům umožňovala při péči jednoho rodiče a styku druhého rodiče tomuto druhému rodiči s ohledem na jeho podíl péče uplatnit odpovídající nebo dohodnutou část:

  • Daňového zvýhodnění na děti
  • Slevy za umístění dítěte (školkovné)
  • Exekuce a výpočet nezabavitelného minima
  • Dávky a příspěvky státní sociální podpory
  • Ošetřovné při nemoci dítěte
  • Postihy při úmyslném maření styku (formou úhrady ušlých příjmů a vynaložených výdajů na cestu)

Níže přikládám stanovisko:

„Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 2/2018 ke střídavé péči

Střídavá péči není univerzálním ani přednostním způsobem péče o dítě. Unie rodinných advokátů nesouhlasí se zjednodušeným pohledem a doporučuje zvolit následující podmínky pro její použití:

1)      Dohoda rodičů – partnerů bohužel bývalých, ale nyní vzájemně se respektujících tolerantních jedinců, v ideálním případě kamarádů, jež berou v úvahu zájmy a potřeby svých dětí. Válčení na toto poli je totiž kontraproduktivní, a tedy vyloučené.

2)     Jedna škola, jeden dětský lékař, zachované mimoškolní aktivity dítěte – ideálem jsou rodiče bydlící v dochozí vzdálenosti, aby se z dítěte nestal baťůžkář a cestovatel.

Aktivistické trvání na střídavé péči ze strany otců či odpor proti její realizaci na straně matek ukazuje, že rodič nemyslí na zájmy dítěte, ale především na své vlastní. V praxi je totiž neznatelná hranice mezi střídavou péčí a rozšířeným stykem, s nímž dnes od soudu odchází každý rodič, jenž o něj požádá. Zákonný koncept rodičovské odpovědnosti dnes vylučuje, aby o dítku rozhodoval jen jeden z rodičů, protože navzdory soudnímu rozhodnutí mají otec i matka stejné právo účastnit se života dítěte a rozhodovat o něm.

Za této situace je boj o dny či hodiny krátkozraký a nelogický, podobně jako snaha bojujících rodičů přesvědčit soud o svém pohledu na věc. Rozumnější je ochota ke kompromisu a ohled na přání a situaci každého dítěte, jež je unikátní a neopakovatelné. Unie rodinných advokátů proto doporučuje (rodičům, soudům, finančním úřadům i zákonodárcům) přijmout za své následující:

3)     Rozumné financování péče o dítě – výživné i daňové úlevy musí zohledňovat skutečný podíl rodičů na péči o dítě v souladu se zásadou, že čím více otec o dítě pečuje, tím nižší výživné mu soud má soud vyměřit.

4)     Spravedlivá dělba cestovních nákladů – cesty dětí za rodiči nemůže nést či zajišťovat jen jeden z rodičů; rozumný soud má zohlednit, že otec si vyzvedává dítě v bydlišti matky a po styku je tamtéž zase vrací, a náklady a zajištění cesty mezi rodiče rozdělí.

Pokud se rodiče o péči o dítě nedohodnou a ani soudní rozhodnutí nevede ke zklidnění vztahů, je násilná cesta za pomoci soudů, opatrovníků, policie, pokut, výzev, trestních oznámení, výkonu rozhodnutí a dalších silových metod zničující pro psychiku dítěte i pro jeho zdárný duševní a tělesný vývoj. Rodič, který to nepochopí, dítěti navzdory svým vzletným prohlášením nenávratně škodí.

V Praze dne 4. března 2018“

Zdroj stanoviska: http://www.uracr.cz/stanoviska