Výživné a vhodný druh péče

Přes 400 tisíc dětí v Česku žije v neúplných rodinách a cca 90 % z nich ve výlučné péči jednoho rodiče. Tím bývá zpravidla matka. Společnost se však mění, stejně jako se mění například přístup rodičů k péči a výchově, k čerpání rodičovské dovolené, otcovské dovolené, výdělečným možnostem i k dalšímu partnerskému či manželskému soužití.

Dítě neoddiskutovatelně potřebuje v ranném věku primárně matku.  Od určitého věku však pro svůj zdravý vývoj potřebuje oba rodiče. Zejména dříve, ale setkáme se s tím i dnes, je pro ženy stigma, pokud nezískají dítě do své péče. Podíl péče otců o potomky však dlouhodobě narůstá. Stav, kdy se starala především matka a otec zajišťoval příjem rodiny již není pravidlem, stejně jako vyšší příjem mužů. Mnohdy je to naopak právě žena, která má vyšší příjmy než její partner. Dítě od 3 let navštěvuje mateřskou školku. Mateřské školky by se měly v budoucnu připravovat dokonce i na dvouleté děti. Rodič může vyčerpat rodičovský příspěvek již během 1 roku a nastoupit zpět do zaměstnání, případně může být ekonomicky aktivní i během mateřské a rodičovské. Za splnění určitých taxativně daných podmínek si můžete vydělat nominálně jakýkoliv příjem a o mateřskou ani rodičovskou nepřijdete. Vše je tedy na rodičích. Na obou rodičích. O děti se již nestarají výhradně matky, ale i chůvy a soukromá předškolní zařízení, prarodiče atd. Podíl péče při výlučné péči tak neleží jen na jednom rodiči. Nemělo by proto být bráno jako prohra, když dítě nebude svěřeno do výhradní péče jednoho z nich, pokud se na tomto spolu nedohodou. Protože stejně o všem podstatném souvisejícím s dítětem by měli rozhodovat oba rodiče.

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stanovuje v § 907 odst. 1 následující: Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

Toto pořadí (1.výlučná péče jednoho rodiče, 2.střídavá péče, 3. společná péče) je podpořeno i statistikou, kdy soudy svěřují nejčastěji děti do výlučné péče jednoho rodiče, přičemž druhému rodiči dávají i velmi široké právo styku, které je srovnatelné s péčí prvního rodiče v poměru tráveného času.

Pavlína Musilová z Wüstenrotu pro deník Právo 28. dubna 2018 uvádí: „Podle našeho průzkumu ženy-matky nebývají na takový krok (pozn. na návrh pro svěření dítěte do střídavé péče) připravené. Ke střídavé péči by se klonila jen třetina z nich, a pouze každá sedmá žena by o ni rozhodně měla zájem. Na druhou stranu by rozhodně proti střídavé péči byla třetina oslovených žen.  Z pohledu otců jde naopak o žádané řešení a uvítalo by ho až 70 procent z nich, přičemž vysloveně pro by byl každý druhý oslovený.“

V tuto chvíli se stále jako jednou z hlavních motivací mužů ke střídavé péči uvádí neochota platit výživné (alimenty). V praxi se však setkávám i s opačným problémem. Úspěšné matky mají srovnatelně nebo i násobně vyšší příjmy a střídavou péčí by musely výživné otcům doplácet. Dále se setkávám s argumenty, že při aktuálním nastavení výpočtu výživného, se při výměře výživného oběma rodiče obávají toho, že jim mandatorní náklady nebudou uznány a oni budou muset kompletně přehodnotit své investice, hypotéky, výdaje i způsob trávení volného času. S tím souvisí i následné kroky vedoucí a priori k blokaci potenciálního nastavení střídavé péče. Přestože by například druhý rodič zajišťoval péči o potomka osobně, nebo pomocí prarodočů, je dítě raději umístěno do soukromé školky, případně hlídáno chůvou. Náklady se následně promítnou do výše výživného.

Dlouhodobě tak lze v opatrovnictví nalézt až extrémně vyhrocené konflikty rodičů o dítě, které představují boj o moc i o majetek. Ten, kdo získá dítě, získá vše. Pokud je situace konfliktní, soud mnohdy vyčkává. Spor tak nevyřeší soud, ale právě čas. Výsledkem ale může být situace, kdy se rodiče finančně i psychicky vyčerpají, dítě si nepředávají a výživné nehradí. Dochází k zacyklení.

Motivace obou rodičů starat se a pečovat o společného potomka je dle mého názoru nejlepší cesta, s výhodami pro všechny zúčastněné (matka, otec, dítě). Stanovit povinnosti péče i výživy oběma rodičům však v tuto chvíli v právní hantýrce může jen režim „střídavé péče“. Nikde ale není psáno, že nemusí být po týdnu nebo po 14 dnech. Může být i v tom „klasickém“ rozsahu např. víkend jednou za 14 dnů a ½ prázdnin! A výsledek? oba rodiče budou mít motivaci domluvit se na výživném a přímých úhradách za dítě, oběma by totiž bylo vyměřeno stejným způsobem. Vzdálenosti rodičů omezí extrém. Na dopravě dítěte mezi nimi se totiž zpravidla budou podílet oba. Další výhodou může být, že oba rodiče si současně budou moci lépe plánovat svůj program. Zatímco totiž „styk“ v režimu výlučné péče rodiče proběhnout nemusel, zde platí povinnost převzetí/neodevzdání, nedomluví-li se jinak. Takže by se nemělo stávat, že program jednoho padne, protože druhý rodič dítě / děti nevyzvedl nebo nepředal.

One thought on “Výživné a vhodný druh péče

  1. Dobrý den.Lze požadovat po soudu uznání střídavé péče o nezletilé děti v tomto rozsahu:Lichý týden děti:
    pondělí-středa u otce, středa-pátek u matky, pátek-pondělí u otce
    Sudý týden:
    Pondělí-středa u matky, středa-pátek u otce, pátek-neděle u matky
    Předání dětí proběhne vždy v pondělí, středu a pátek do školy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *