fbpx

Blog

Střídavá péče

Jako odborný člen Unie rodinných advokátů bych si dovolila upozornit na stanovisko ke střídavé péči, které bylo přijato v Praze dne 4. března 2018.

Doplňuji shrnutí současné situace.

K dnešnímu dni 20.9.2019 bohužel nenastala změna v legislativě, která by rodičům umožňovala při péči jednoho rodiče a styku druhého rodiče tomuto druhému rodiči s ohledem na jeho podíl péče uplatnit odpovídající nebo dohodnutou část:

  • Daňového zvýhodnění na děti
  • Slevy za umístění dítěte (školkovné)
  • Exekuce a výpočet nezabavitelného minima
  • Dávky a příspěvky státní sociální podpory
  • Ošetřovné při nemoci dítěte
  • Postihy při úmyslném maření styku (formou úhrady ušlých příjmů a vynaložených výdajů na cestu)

Níže přikládám stanovisko:

„Stanovisko Unie rodinných advokátů č. 2/2018 ke střídavé péči

Střídavá péči není univerzálním ani přednostním způsobem péče o dítě. Unie rodinných advokátů nesouhlasí se zjednodušeným pohledem a doporučuje zvolit následující podmínky pro její použití:

1)      Dohoda rodičů – partnerů bohužel bývalých, ale nyní vzájemně se respektujících tolerantních jedinců, v ideálním případě kamarádů, jež berou v úvahu zájmy a potřeby svých dětí. Válčení na toto poli je totiž kontraproduktivní, a tedy vyloučené.

2)     Jedna škola, jeden dětský lékař, zachované mimoškolní aktivity dítěte – ideálem jsou rodiče bydlící v dochozí vzdálenosti, aby se z dítěte nestal baťůžkář a cestovatel.

Aktivistické trvání na střídavé péči ze strany otců či odpor proti její realizaci na straně matek ukazuje, že rodič nemyslí na zájmy dítěte, ale především na své vlastní. V praxi je totiž neznatelná hranice mezi střídavou péčí a rozšířeným stykem, s nímž dnes od soudu odchází každý rodič, jenž o něj požádá. Zákonný koncept rodičovské odpovědnosti dnes vylučuje, aby o dítku rozhodoval jen jeden z rodičů, protože navzdory soudnímu rozhodnutí mají otec i matka stejné právo účastnit se života dítěte a rozhodovat o něm.

Za této situace je boj o dny či hodiny krátkozraký a nelogický, podobně jako snaha bojujících rodičů přesvědčit soud o svém pohledu na věc. Rozumnější je ochota ke kompromisu a ohled na přání a situaci každého dítěte, jež je unikátní a neopakovatelné. Unie rodinných advokátů proto doporučuje (rodičům, soudům, finančním úřadům i zákonodárcům) přijmout za své následující:

3)     Rozumné financování péče o dítě – výživné i daňové úlevy musí zohledňovat skutečný podíl rodičů na péči o dítě v souladu se zásadou, že čím více otec o dítě pečuje, tím nižší výživné mu soud má soud vyměřit.

4)     Spravedlivá dělba cestovních nákladů – cesty dětí za rodiči nemůže nést či zajišťovat jen jeden z rodičů; rozumný soud má zohlednit, že otec si vyzvedává dítě v bydlišti matky a po styku je tamtéž zase vrací, a náklady a zajištění cesty mezi rodiče rozdělí.

Pokud se rodiče o péči o dítě nedohodnou a ani soudní rozhodnutí nevede ke zklidnění vztahů, je násilná cesta za pomoci soudů, opatrovníků, policie, pokut, výzev, trestních oznámení, výkonu rozhodnutí a dalších silových metod zničující pro psychiku dítěte i pro jeho zdárný duševní a tělesný vývoj. Rodič, který to nepochopí, dítěti navzdory svým vzletným prohlášením nenávratně škodí.

V Praze dne 4. března 2018“

Zdroj stanoviska: http://www.uracr.cz/stanoviska